Můj příběh v obrysech

• Jmenuji se Honza, je mi 45 let a posledních 13 let jsem prožil v extrémně náročném období.
• Nepláču, ani nikoho za nic neviním. 🙂 Naopak!
• Děkuji za každé nové ráno, s upřímností a pokorou v srdci, za vedení, ochranu a malé zázraky každý den.
• Děkuji s hlubokým vděkem těm, co mi na dlouhé cestě s tou tíhou trochu pomohli. Jejich důvěru nehodlám zklamat – naopak mi bude radostí a ctí se odvděčit, kruh ke spokojenosti všech, lidí a zvířátek, uzavřít.
• Děkuji i těm, kteří mi dali tvrdé lekce, připravili mě o peníze, neziskové aktivity nebo kariéru. Učili mě tak zesílit, být víc sám sebou a pochopit, jak to na tomto světě chodí – a kudy ne.
• Nikdy jsem netoužil se ukazovat! Miluju svoje soukromí a tancuju, protože to naplňuje a baví mě samotného. Publikum nevyhledávám – ale když hudba hraje, nedokážu dlouho sedět.
• HUDBA – životní láska: Hudba tu byla pro mě od narození darem, průvodcem, radostí.
• Děkuju za poznání a sílu, kterou mi dávají zvířátka a příroda!

Jako každý z nás, jsem udělal v životě spoustu chyb, Ale nikdy to nebyl úmysl – většinou šlo o nezvládnuté výzvy a vnější tlak, který mě učil trpělivosti, nadhledu i pokoře.

„Není to tak, že člověk musí dělat chyby. On je nemůže nedělat.“

• Anna Hogenová

Do roku 2012, jsem podnikal. Založil a provozoval tehdy neziskový hudební festival. Věnoval se pomoci druhým a veřejně prospěšným projektům. Pak přišla kombinace zrady a tří ran s následkem – ztráty příjmů a exekuční pasti. Všechno se zlomilo.

Exekuce Vám v případě klasického zaměstnání, seberou většinu příjmů a ze zbytku se nedá dlouhodobě žít, zvláště jste-li na to sám. 13 let bez rezervy, na hranici přežití – jen s malými nádechy mezi tím. Ale toto zvládnu z jiných komerčních projektů. Pouze již nejsem i díky tomu schopen financovat péči léčení a rozvoj charitativní činnosti sám.

Pracoval jsem jako IT konzultant, IT technik téměř rok, pro 15 hospod svého pobytu Londýně. V ČR dále jako headhunter, makléř atd. Ale každý příjem šel na základní životní výdaje, nebo na vykrytí období propadů a jejich bezprostředních následků. Kolečko.

I tak to nebyl ztracený čas a povedlo se zasadit semínka a cenné zkušenosti. Nikdy jsem se nenechal koupit, nebo dlouhodobě zneužívat, nikdy jsem neříkal opak toho, co si myslím, i ve chvílích, kdy mi šlo o přežití!

Většinu zde popsaných věcí známe všichni. Běžně životní krize obnáší tlak na jedné či dvou rovinách života a dočasně. Nikoliv na všech najednou, bez ustání a šance na nádech, přes dekádu v kuse.

„Krize, která teď pomalu končí, probíhala téměř nepřetržitě – a to na všech rovinách života.
Neměl jsem po celou dobu jediný pevný bod: ani materiální, ani vztahový, ani systémový – a později už ani zdravotní.“

Toto dlouhé období a níže uvedený kontext, se výrazně podepsal na mém zdraví, a možnostech začít znovu.

Nezanevřel jsem a hledal nové cesty, měnil obory, rekvalifikoval se, pracoval na sobě. Nechci zahodit, co jsem se naučil – chci zkušenosti přetavit v tvoření a podporu druhých. Projekty, které dokončuji, nejsou jen o mně a pro mě.

Přes všechnu práci, investovanou energii a odvedené výsledky jsem mnohdy zůstal bez odměny. Kvůli exekucím a absenci rezerv jsem se nemohl bránit právně. I tak jsem poznal spoustu úžasných, schopných, zajímavých, talentovaných, inteligentních a dobrých lidí – Velmi rád bych některé propojil, a navázal s nimi novou spolupráci. Celkově jsem přišel přibližně o 3,5 milionů Kč. O způsobených škodách na stagnaci ne rozvoji nemusím hovořit..:)

Do vztahů jsem dával maximum a nelituji. Prošel jsem si tím, čím většina z Vás. Podporoval jsem partnerky, nikdy jsem se nenechal živit (až na jednu krátkou výjimku) – i když jsem sám zápasil s financemi. Jednou, jsem se staral o ženu, která prošla násilným traumatem, a chránil ji před agresory – to vedlo k přerušení mé práce i propadu příjmů. Jiné soužití skončilo bolestivě – včetně domácího násilí ze strany partnerky. ATD, ATP. Jen málo se mi vracelo zpět.

Trvalo mi, a stálo mnoho sil a prostředků, než jsem pochopil, nastavil si hranice a porozuměl víc sobě. A dnes jsem za to vše vděčný, za to, co mi to ve výsledku uvnitř dalo a jak mě to posunulo.

„Člověk, který nikdy neplakal, nežil opravdový život.“

— Jan Werich

Neměl jsem oporu v rodině – podíl na dědictví jsem nevzal, aby se dostalo jiným. Když jsem později poprosil o pomoc, odmítli a bylo jim jedno jak dopadnu. Nabízený kompromis (spokojím se s třetinou toho, co mi náleželo) neakceptován. I to je součást příběhu.

 Brigády a přivýdělky, mezi či souběžně s projekty

Abych fungoval v přelomových chvílích, a pokryl alespoň základní potřeby, bral jsem každou práci, která byla kolem – bez ohledu na prestiž, únavu nebo zdravotní stav.

Pomocník na stavbách, zahradník, vyklízení odpadů                                                                                                            Technik pro montáže a servis wifi pojítek                                                                                                                             Řidič taxi, vožení turistů rikšou po Praze                                                                                                                                 Administrativa, přepisování textů, analytické práce                                                                                                                   Stavění party stanů, stěhování, manuální práce 

Dělal jsem vše, co bylo potřeba, když tělo ještě fungovalo – a vždy s radostí.  Ale vystačilo to jen na základní výdaje: nájem, jídlo, přežití. Na víc už většinou nezbývalo.